Spolek pro Černou Horu

Během letošního září, po více než pěti letech, dospěla úctyhodná myšlenka k naplnění: křížová cesta je nyní opravena a prostor, v němž se nalézá, začal sloužit (nejen černohorské) veřejnosti. Kromě toho, že je křížová cesta opravena, v jejím sousedství se nalézají dvě nové informační tabule. Na jedné z nich je vylíčen vznik a stručná historie objektů cesty – tabule je též průvodcem k jednotlivým zastavením. Druhá cedule odkazuje na hlavního donátora oprav let 2003-4, jímž jsou Lesy České republiky, s. p.

Slavnostní otevření křížové cesty proběhlo v nedělním podzimním odpoledni 24. října 2004 za účasti přibližně sto dvaceti černohorských občanů, lidí z Bořitova, Žernovníku i blízkého okolí. Mezi hosty jsme přivítali Ing. Petru Zavřelovou, zástupkyni organizace Lesy České republiky, s. p. (představitelé Nadace Občanského fóra – bohužel – naše pozvání nevyslyšeli), starostu Černé Hory Ing. Bohumila Hlavičku, ředitele místního domova důchodců Ing. Josefa Šebelu a starostu obce Býkovice pana Libora Hladila. Taktéž jsme uvítali církevní činitele – děkana (představeného) blanenského děkanství P. Václava Trmače a černohorského faráře P. Josefa Požára. Milou kulisou, kulturní i duchovní vzpruhou zúčastněným, byly skladby přednesené pěveckým sborem působícím při černohorském kostele. Uvaděčem krátkého odpoledne byl Mgr. Vít Klepárník ze Sdružení pro Černou Horu (SČH). Zásluha za organizaci, oslovení všech hlavních činitelů i veřejnou prezentaci odpolední slavnosti náleží Ing. Richardu Sladkému, též členu SČH.

Více než hodinu trvající setkání mělo dvě pomyslné části: v první, „informační” a „historicko-kulturní”, vystoupil Ing. Karel Odehnal, kronikář Černé Hory. Účastníky seznámil se vznikem a historií křížové cesty a pronesl krátkou úvahu tematizující význam „cesty” v lidském životě. Mgr. Vít Klepárník se posléze pokusil vylíčit hlavní události posledních let, nemalé úsilí i podíl desítek jednotlivců na opravě objektů cesty. Dvacet minut trvající vystoupení následovala část duchovní; křížová cesta předávaná k veřejnému užívání byla svěcena přítomnými církevními hodnostáři. Následně u každého ze zastavení probíhaly krátké bohoslužby (více než tři čtvrtiny účastníků tvořili lidé věřící – včetně nejmladších dětí, které se účastnily po boku svých rodičů a nejstarších občanů).

U příležitosti znovuotevření této místní kulturní památky vás chci seznámit či alespoň zrekapitulovat hlavní události rozhodující „proměny”, jíž objekty křížové cesty prošly.

Alespoň touto zmínkou se dostane desítkám lidí podílejících se na pracech všeho druhu symbolického poděkování za jejich vůli pomoci, fyzické i duševní vypětí při plánování a průběhu oprav. Nechť mi prominou ti, které jsem přes velkou snahu pominul.

Projděme relativně dlouhé období pěti let, jeho nejvýznamnější události i mnohé obtížné chvíle, menší či větší úspěchy.

Křížová cesta jako příběh pěti let minulých

Myšlenka opravy objektů křížové cesty byla promýšlena od jarních a letních měsíců roku 1999. Protože ideje nelze výlučným způsobem připisovat konkrétním jedincům, není podstatné, kdo ze členů Sdružení pro Černou Horu koho pamatuje jako „iniciátora”, „původce” návrhu, myšlenky. Idea se zrodila v hlavách skupiny mladých lidí někdy v polovině roku 1999.

Vyklízení prostoru křížové cesty započalo v říjnu roku 1999 a probíhalo přibližně osm následujících sobotních odpolední – za účasti v průměru šesti, výjimečně i patnácti dobrovolníků – nejen místních lidí, ale i jejich přátel a známých ze vzdálenějších míst. Od počátku nebylo zřejmé, kudy vede cesta podél zastavení – v zarostlém a zcela neprostupném terénu bylo jen s velkým úsilím možné se orientovat. Bez zásahu ruky (anebo jen s drobnými prořezávkami v několika partiích) byl terén i objekty ponechány přinejmenším dvě desetiletí. Cílem brigádníků bylo vysekat houští, travnatý porost, vzrostlé břízy i několik jehličnanů z prostoru cesty; odklidit velké množství hnijících zbytků dřeva, větví i listí; provést terénní úpravy kolem zastavení a vyčistit terén od odpadků a smetí.

Práce plánované do jara následujícího roku byly dosaženy podstatně dříve; základní pročištění a elementární terénní úpravy se podařilo dokončit na počátku ledna. Dočišťování probíhalo ještě v dubnu a květnu 2000. Rozloha vyčištěného terénu činila téměř půl hektaru a je zásluhou více než dvou desítek lidí, kteří odpracovali přes dvě stě padesát hodin. Další desítky hodin zabrala pravidelná sečení a jarní úklid terénu, který v letech 2000-2003 prováděli především Hynek Sláma, Lukáš Hédl a Richard Sladký. Při úpravách a čištění terénu členové sdružení komunikovali s činiteli organizace Lesy České republiky, s. p., zvláště černohorskou rodačkou Ing. Petrou Zavřelovou.

Od konce roku 1999 začali zúčastnění mladí lidé z Černé Hory zvažovat založení místního či lokálního občanského sdružení jako organizační základny pro aktivity v oblasti křížové cesty a svou další činnost. Oprava křížové cesty se stala iniciačním momentem vzniku Sdružení pro Černou Horu registrovaného Ministerstvem vnitra ČR 15. března 2000 (v květnu mělo sdružení dvacet čtyři členů).

Vyklizení prostoru kolem objektů bylo důležitým předpokladem pro představu o náročnosti a nákladnosti zamýšlených oprav. První odhady se pohybovaly kolem čtvrt milionu korun. Sdružení z vlastních prostředků, ani s eventuální podporou místní samosprávy, nebylo schopno opravu objektů financovat. Během dalších měsíců členové sdružení shromažďovali kartografické podklady, zmínky v dobových materiálech a zjišťovali právní statut křížové cesty: zda se jedná o „památku nalezenou” (tj. která nemá zřejmého majitele) či zda se bude možné opřít o představu „věcného břemene” pozemků Lesů ČR, pod jejichž správu spadá celý lesní prostor kopce Paseka (Nadační instituce nepodporují opravu památek a objektů, u nichž není zřejmý vlastník, anebo tento vlastník opravu nepodporuje). Členové SČH oslovili vybrané domácí nadační fondy a jiné donátory (původně jsme zvažovali i zahraniční instituce): Open Society Fund, Ministerstvo kultury ČR, Nadaci současného umění a The British Know How Fund. Petra Musilová, ml. a Vít Klepárník zaslali žádost do grantového projektu „Ohrožené památky” Nadace Občanského fóra (NOF). Během října 2000 jsme byli vyrozuměni o tom, že jsme se stali vítězi a získali částku padesát tisíc korun. (Při předání ceny v rezidenci amerického vyslance, jímž byl tehdy John Shattuck, byl projekt velmi vyzdvižen.)

Do rozsáhlých aktivit byly zapojeny desítky jednotlivců i firmy; Ing. Karel Odehnal, ředitel domova důchodců Ing. Josef Šebela, Ing. Petra Zavřelová – Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Tišnov, František Kreutzer jako stavební projektant a Ing. Ondřej Čuma, autor stavebního výkresu. Kulturně-historický posudek památky a jiná osvědčení jsme získali z Památkového ústavu v Brně od PhDr. Zdeňka Váchy a Mgr. Martina Číhalíka. Podle jejich závěru není hodnota křížové cesty „jen historická, ale především v současnosti také výtvarná a kulturně-řemeslná”. Spolupracovali jsme též se zástupcem Referátu regionálního rozvoje tehdejšího Okresního úřadu v Blansku JUDr. Leošem Vaškem a s několika regionálními historiky. Podporu nám vyslovili i odborníci ze Státního ústavu památkové péče v Praze, kteří projekt posuzovali pro Nadaci Občanského fóra.

Přislíbená finanční částka z nadace byla převedena s velkým časovým zpožděním, a proto nebylo možné započít s opravou na jaře a během léta 2001. Po velkých diskusích o způsobu a volbě konkrétních zastavení jsme se rozhodli zahájit práce u první kapličky stojící nejblíže silniční komunikace a pokračovat u zastavení druhého (částka NOF byla kalkulována na opravu prvého a poloviny druhého zastavení.) Hlavní hybnou silou a ústředním aktérem od konce roku 2001 až do září 2004, kdy byly opravy ukončeny, se stal pan Eduard Baráček, černohorský podnikatel a aktivní člen SČH. Eduard Baráček více než dva roky opravy promýšlel, slaďoval, zajišťoval pracovníky k provedení všech odborných prací a sám se významné části prováděných oprav účastnil (viz níže). Taktéž dojednával dovoz materiálu a v další fázi se podílel na dojednání hlavních finančních prostředků ze strany Lesů ČR. Eduard Baráček navzdory velkému pracovnímu vytížení a nasazení ve vlastní podnikatelské činnosti, rozsáhlé stavební činnosti a výpomoci na jiných místech, průkopnicky rekonstrukci započal a dovedl ji do zdárného konce.

Oprava objektů cesty byla náročná. Žádné ze zastavení nebylo nepoškozeno (šest bylo zcela anebo z velké části zničeno; každé ze zbylých osmi neuniklo větším či menším poškozením). Některá zastavení (zvláště ve střední partii kopce) byla nahnutá z důvodu blízko stojících lip, hrozilo jim zřícení. Spíše než nazvat rekonstrukci „opravou”, lze hovořit o generální či „radikální” přestavbě. Zastavení byla rozebírána včetně základů a znovu vystavěna. Eduard Baráček se rozhodl, že zastavení budou mít nový, pevnější, téměř metr hluboký a náležitě široký betonovo-kamenný základ, který jim poskytne ochranu a zajistí větší stabilitu. Materiál použitý na základy tvořil významnou část obrovského množství suroviny dovezené do prostoru cesty.

Průběh obnovy

Projděme nyní postup oprav.

1. fáze: první zastavení. Bylo dokončeno na podzim 2002, je zásluhou Eduarda Baráčka, za výpomoci členů SČH. Oprava byla financována z grantu Nadace Občanského fóra.

2. fáze: druhé zastavení. Bylo dokončeno na podzim 2003. Opravu provedl také E. Baráček. Financování bylo částečně zajištěno ze zbylých prostředků od Nadace Občanského fóra, částečně z vlastních zdrojů SČH.

3. fáze: dosud stojící zastavení byla postupně rozebírána, třetí, čtvrté a jedenácté až čtrnácté zastavení z poloviny vystavěna do konce roku 2003. Financovala ji organizace Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Tišnov převedením tři set tisíc korun na konto SČH.

4. fáze: zbylá zastavení byla dokončena během jarních a letních měsíců roku 2004. Oprava druhé skupiny kapliček byla možná na základě druhé finanční částky téže výše znovu od organizace Lesy ČR.

Ze stavebně-architektonického hlediska zastavení sestávají z kamenného základu, cihlové ústřední partie vystavěné z místních, ručně vyráběných cihel pocházejících z poloviny 19. století. V cihlové stavbě a vnitřních opukových rámech je důmyslně zasazený neobvyklý litinový reliéf vyobrazující jednotlivé fáze Kristovy poutě; byl odlitý v blanenských železárnách. V horní cihlové části je zazděno do pískovce vytesané číslo zastavení, nad cihlovou partií se nalézá opuková stříška. Dále je součástí zastavení litinový kříž a kamenné klekátko, jenž zepředu navazuje na základové kameny. Rekonstrukce se dotkla všech těchto částí.

Opravy kamenných částí dvou prvních zastavení a základových kamenů třetího a čtvrtého, jedenáctého až čtrnáctého zastavení jsou dílem černohorské firmy Kamenosochařství Smetana s. r. o.. Některé ze základů byly buď zničeny anebo je nebylo možné vyprostit ze „zajetí” kořenů stočtyřicetiletých lip. Chybějící základové kameny byly (E. Baráčkem) vylomeny v žernovském lomu, zpracovány do polotovarů letovickou firmou Kamenoprůmysl Komárek s. r. o. a do konečné podoby dotesány Jiřím Minářem. Renovace zbylých kamenných a pískovcových částí (vrchní části třetího a čtvrtého a jedenáctého až čtrnáctého zastavení, kompletní části pátého až desátého zastavení) a dotesání nových částí (osm polovin stříšek, přibližně šest dílů rámů obrazů) jsou dílem akademického sochaře Jana Leitgeba z Blanska. Nové části pocházejí z hořického pískovce, do polotovarů je opět zpracovala firma Kamenoprůmysl Komárek s. r. o.

Na výstavbě zastavení se dále podíleli tito aktéři:

Základy vykopali a základové kameny třetího a čtvrtého zastavení usadili pan František Slunéčko společně s Jiřím Minářem; základy a zasazení základových kamenů na zastaveních jedenáctém až čtrnáctém provedla firma Miloslava Málka z Rájce-Jestřebí. Zastavení třetí, čtvrté a jedenácté až čtrnácté z poloviny vystavěl František Slunéčko. Uvedená zastavení dokončili a páté až desáté zastavení vystavěli (na základech zasazených E. Baráčkem) stavební mistři František Slunéčko a pan Ladislav Ondráček z Černé Hory, pan Vlastimil Kotas z Dlouhé Lhoty a pan Bohumil Holík z Blanska. Jako pomocníci na stavbě a při výkopových pracech figurovali a osvědčili se, vedle Jiřího Mináře, pan Radek Janíček a pan Zdeněk Křap. Na rozebírání zastavení a kopání některých základových jam mají též podíl Hynek Sláma a František Trtílek ml. Je třeba vyzdvihnout zcela výjimečné pracovní nasazení Jiřího Mináře, který k zastavením navozil přibližně patnáct tun materiálu: kamení, písku a cementu, vody a dalších surovin. Je to obdivuhodný výkon, bez kterého by stavba nemohla být provedena.

Z původních cihel se použila přibližně polovina. Druhá část byla získána z bouraného domu Zdeňka Lipovského. Eduard Baráček s pomocí Jiřího Mináře vybral stovky vhodných cihel, uložil je a připravil ke stavebnímu použití. (Zastavení jsou složena z více než dvaceti různých, někdy velmi zvláštních tvarů cihel. Materiál bylo třeba ořezat do vhodné podoby.)

Opracování, broušení, cídění a další ochranná fixace litinových reliéfů je také prací p. Baráčka; po náročných pokusech a s použitím předlohy nalézající se v Muzeu města Blanska připravil E. Baráček k odlití reliéf prvního zastavení. („První” reliéf jako jediný byl zcizen; zbylé reliéfy ze zničených zastavení uchovávala správa domova důchodců.)

Ruční vytesávání čísel do kruhových pískovcových částí prováděli během zimních měsíců roku 2003 pan Jiří Minář, slečna Daniela Baráčková a E. Baráček. Odlití chybějících vrcholových křížků zajistil E. Baráček. Zastavení jsou před nepříznivými přírodními vlivy chráněna plechovou stříškou.

Provedená výstavba a materiálově náročné práce v neuvěřitelně obtížném terénu by nebyly možné bez dopravních prostředků. Eduard Baráček vždy pohotově nabídl vlastní „mobilní” zázemí; kromě něj zajišťoval dovoz také pan Stanislav Bílek ze sousedního Bořitova. Ing. Josef Šebela, ředitel domova důchodců, v průběhu oprav svolil k využití prostor Kaple na vrchu Paseky jako skladu materiálu; nabídl odvoz materiálu malotraktorem a zajistil pravidelné dodávky elektrického proudu.

Finanční částka na opravu objektů křížové cesty dosáhla více než šesti set padesáti tisíc korun. Šest set tisíc korun laskavě poskytla organizace Lesy České republiky, s. p., padesát tisíc korun Nadace Občanského fóra. Část nákladů uhradilo SČH z vlastních zdrojů. Desítky tisíc korun Sdružení ušetřilo tím, že se jeho členové pravidelně účastnili úprav, příprav i vlastní opravy křížové cesty.

Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří sehráli svou větší či menší úlohu v tomto nesnadném „příběhu” pěti let. Přejme černohorské křížové cestě, aby nemusela projít tak náročnou i důslednou opravou dříve než za sto čtyřicet let – oněch sto čtyřicet let, které v letošním roce uplynuly od jejího vystavění.

 
Mgr. Vít Klepárník, Sdružení pro Černou Horu