Spolek pro Černou Horu

Aktivity Sdružení pro Černou Horu v této oblasti byly:

1) přihlásili jsme se do územního řízení, ve kterém Městys Černá Hora navrhl vybudovat novou tělocvičnu na místě tělocvičny stávající

2) podali jsme námitku do tohoto územního řízení. Stavební úřad Městyse Černá Hora považuje naši námitku za nepodstatnou.

3) podali jsme odvolání k rozhodnutí Stavebního úřadu Městyse Černá Hora. Krajský úřad našim námitkám nevyhověl.

4) nechali jsme zpracovat odborné stanovisko prof. PhDr. Jana Sedláka, CSc. k záměru Městyse Černá Hora postavit novou tělocvičnu na místě tělocvičny stávající. Zastupitelstvo Městyse Černá Hora mu nepřikládá žádnou váhu.

5) nechali jsme zpracovat studii stavby nové tělocvičny na novém místě za/nad školou. Zastupitelsvo Městyse Černá Hora považuje svoji variantu za lepší (aniž by ji nechalo nestranně srovnat s námi předloženou studií).

6) podali jsme návrh na prohlášení budovy školy za kulturní památku. Ministerstvo kultury nakonec řízení na prohlášení budovy školy za kulturní památku nezahájilo, vzhledem k tomu, že škola a její okolí je stavebními úpravami natolik zdevastována, že už ji nemá smysl chránit.

Současné zastupitelsvo mělo příležitost začít napravovat chyby minulosti, tedy chybná rozhodnutí předchozích zastupitelstev. Bohužel se tak nestalo. Posledním osvíceným zastupitelstvem ve vztahu ke školnímu areálu tak stále zůstává to, které rozhodlo o výstavbě budovy školy dle návrhu a urbanistického konceptu prof. Fuchse.

Ad 4) Odborné stanovisko prof. PhDr. Jana Sedláka, CSc.

 O d b o r n é s t a n o v i s k o

ke stavebním úpravám a přístavbě tělocvičny základní školy v Černé Hoře

Na základě občanské iniciativy městyse Černá Hora jsem byl požádán o odborné stanovisko ke shora uvedené věci. Byl jsem kontaktován vzhledem ke své profesi historika umění, jenž působil 18 let na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, nynějším Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Brně. Od roku 1987 dodnes přednáším na Fakultě architektury a Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Převážná část mé badatelské a pedagogické činnosti je zaměřena na architekturu zejména 20. století.

Připravovaná stavební akce úzce souvisí a zčásti se přímo dotýká budovy základní, původně obecné školy v Černé Hoře, postavené v letech 1934-1935 podle vítězného soutěžního projektu architekta Bohuslava Fuchse (1895-1972), vůdčího představitele meziválečné avantgardní architektury v Československu a mezinárodně uznávaného už ve své době. K Fuchsovým vrcholným realizacím náleží hotel Avion, škola Vesna s Domovem Elišky Machové, Masarykův studentský domov, Městské lázně v Zábrdovicích (všechny v Brně), nemluvě o desítkách dalších staveb na území celé Moravy a Slovenska.

Fuchsovo architektonické myšlení vycházelo ze zásady, že žádný objekt nemůže být řešen jako osamocená, jednotlivá stavba, ale vždy ve vztahu k prostředí, v souvislosti s architektonickým, krajinářským a přírodním okolím. Jako architekt uvažoval současně také jako urbanista. Do drobné zástavby Černé Hory začlenil novou dominantu, značně monumentálního měřítka, která kromě svého moderního vzhledu dokládala rovněž kulturní vyspělost tehdejší obecní správy. Vedle zámku na vrchu Paseka a farního kostela sv. Vavřince vytvořil další dominantu městyse. Na volné ploše před školou plánoval hřiště.

Pozdější stavební vývoj v dané lokalitě měl však za následek její znehodnocení. Zatímco přízemní objekt samoobsluhy lze dočasně akceptovat, stala se montovaná konstrukce stávající tělocvičny jednoznačně degradujícím prvkem bez architektonické hodnoty, pohledově zasahujícím nejen do průčelí školy, ale i zámku, nejvýznamnější místní památky, a to jak při pohledu zdola, tak i shora, ze zámecké terasy. Skutečnost, že nynější tělocvična dožila a nelze ji dále provozovat, nabízí možnost její asanace a navrácení prostranství v podstatě do původního stavu, včetně zbudování dětského hřiště. Avšak místo napravení minulých omylů připravuje městys Černá Hora na místě staré tělocvičny výstavbu nové, měřítkem větší, tělocvičny, navíc spojené krytou chodbou se školní budovou. Realizace by tak znamenala zveličení předchozích chyb. Nová tělocvična by měla být situována jedině za školou, takže spojovací trakt by ústil do zadní fasády, čímž by byla funkcionalistická stavba dotčena v omezeném rozsahu.

V řešení celého problému není rozhodující, že základní škola není evidovanou nemovitou kulturní památkou, neboť to nic nemění na její hodnotě. Jde především o kulturní postoj, který by nebyl určován výhradně utilitárními hledisky, ale jehož trvalým smyslem by bylo utváření kultivovaného prostředí pro život místních obyvatel, prostředí, jež by bylo akceptovatelné i pro příští generace.

Prof. PhDr. Jan Sedlák, CSc.

Fakulta výtvarných umění VUT v Brně